Láska a tma

Milostný opus finského spisovatele Waltariho. Komorní záležitost, zamilované čtení bez sexu. Jak v dnešní době nereálné... Sledujeme myšlenkový proces člověka, který nedokáže milovat bezmezně. Hledá ve svých pocitech jisté krajnosti, až opovržení nad sebou samým. Lásky opouští, byť stále miluje. Waltari je mistr slova, mistr pocitů. Zatím jsem četl od Waltariho pouze historické knihy a žasnu nad kvalitou tohoto románu. Je výborný! Nenechte se odradit jeho útlostí, na jeho stránkách najdete mnohé duševní intimnosti, které Vás obohatí. A o to by mělo jít v literatuře především...

O této knize se mi nepíše snadno. Není lehké proniknout do své duše a s naprostou otevřeností a upřímností psát o svých pocitech. Mnohdy je skrýváme i sami před sebou. Pan Waltari svou duši odkrývá, před očima se nám tak otvírá příběh lásky a vášně. A to tak, jak nám obvykle probíhá v hlavě, o čem všichni přemýšlíme, když milujeme nebo jsme milováni. Čeho se, ve vztahu k lásce, bojíme. Otevřít svá srdce dokořán, nechat vše přirozeně plynout, ale také trpět, protože kdo opravdu miluje, ten zároveň trpí. A vždy trpí více ten, kdo více miluje. Co je to vlastně láska? A musí být každá láska naplněna? Není náhodou nenaplněná láska tím nejčistším citem, který jsme schopni v životě prožít? Tyto otázky se mi honily hlavou při čtení této útlé knížky. Není to příběh pro každého. Je potřeba ho číst s myslí otevřenou, schopnou nahlížet do svého vlastního nitra. Potom Vám kniha cosi odkryje... “Nikdo nemůže porozumět tomu, co se děje mezi dvěma lidmi. Ani oni sami. Mezi řádky toho zůstane příliš mnoho. Prázdnota.”