Nepřátelé lidstva

Tato kniha mi připomněla Quo Vadis. Jelikož oba romány popisují přibližně stejné období, jsou tam jisté podobnosti, ale zároveň jsou ty knihy odlišné. Takhle to prostě dopadne, když se dva velcí spisovatelé historických románů rozhodnou psát o Nerově období. Nelze říct, která kniha je lepší, obě jsou povedené. Na druhou stranu mohu porovnávat s prvním dílem - Jeho království - a Nepřátelé lidstva mi prostě přijdou zajímavější. Tato kniha mě více upoutala, i když je značně delší, je zároveň napínavější, takže to člověk přečte raz dva. Jedno mají totiž rozsáhlé Waltariho historické romány společné - jeho jedinečný styl, jakým popisuje události je tak poutavý, že člověk nemůže přestat, dokud knihu nedočte.

Zdlouhavý a nezáživný historický román, kterému by slušelo o 200 stran méně. Po Jeho království, které se mi velmi líbilo, jsem se těšil na druhý díl, ale bohužel jsem byl zklamán a čtení této knihy pro mě bylo velmi náročné. Obzvlášť na konci jsem se musel ke čtení nutit. Zatímco v předchozím románu Jeho království měl čtenář možnost seznámit se s Kristovými skutky a prožívat duchovní přerod hlavního hrdiny, zde jsem podobnou katarzi postrádal. Hlavní hrdina Minutus mi byl krajně nesympatický, působil na mě jako bezpáteřní, hloupý, naivní a vypočítavý slaboch. Rovněž ženské postavy, většinou hašteřivé, mi často lezly na nervy. Děj mi přišel rozvleklý a nudný, nejzajímavější pro mě byla pasáž po požáru Říma a pronásledování křesťanů. Poslední čtvrtina knihy mi pak připadala jako plácání pátého přes deváté. Stejně jako u mnoha ostatních čtenářů pro mě Quo vadis zůstává nepřekonáno. P.S. Naprosto souhlasím s uživatelem Eldar80.