Malý princ

Když jsem četla tuto knihu na základní škole jako povinou četbu, vnímala jsem ji úplně jinak než teď v dospělosti. Jako dítě má člověk jinou fantazii, co nepochopí, si vysvětlí po svém. Z nadhledem dospělosti ten příběh má jinou hloubku k zamyšlení. Nemůžu víc dodat, než že to je veledílo, které předčilo svou dobu.

Ze začátku jsem k tomu byla trochu skeptická, protože jsem si myslela, že to je vychválené do nebes až moc. Ale není. Prostě a jednoduše - tuhle knížku by si měl, podle mě, každý přečíst. Antoine de Saint-Exupéry byl hrozně moc chytrý člověk. Strašně se mi líbilo to podání toho příběhu - že to vlastně vypráví on sám a malý princ mu vypráví jeho (užásné!) zážitky. Nevím, jestli bych to jako malé dítě úplně pochopila, ale teď určitě chápu, co tím chtěl autor říct. Podle mě je naprosto zbytečné dělat milion komiksových vydání, protože jenom tohle vždycky bude ten skvost, i kdyby to bylo v horším či hezčím obalu. Měla jsem tuhle knížku rozečtenou asi někdy před půlrokem někde na dvacáté stránce, ale odložila jsem ji. Nevím no, asi na to člověk musí mít chuť a určité období. Tak jsem se k ní vrátila, i kvůli Čtenářské výzvě, a vážně mě překvapila. Ale ty citáty byly vážně skvělé. Nejvíc mi utkvěl v hlavě tenhle (liščin) : ,,Co je důležité, je očím neviditelné". A strašně moc mě bavily a fascinovaly ty pásáže, jak malý princ chodil na jednotlivé planetky, kde byli různí lidé. Ten konec mě, upřímně, nedojal, ale sám o sobě dojemný byl. Pro mě teda byl spíš smutný než dojímavý. Teď mám úplnou chuť si zajet do Afriky na to místo... A moc bych tam chtěla potkat malého prince, i když samozřejmě vím, že to nejde...