Zámek a klíč 5 Časohrátky

Příběh v této knize je rozdělen do pěti kapitol. První nese název „Kovářův syn“, druhá kapitola se jmenuje „Zničit!“, třetí pak zove se „Krotitelé bouře“, čtvrtá se jmenuje „Šeptající železo“, kapitola pátá „Dospěláci“, poslední kapitola nese název „Opona padá“ V páté knize ze série Zámek a klíč se na počátku vracíme trochu do minulosti. Spisovatel Joseph Hillstrom King a chilský malíř Gabriel Rodriguez nás ve svém příběhu zavedou až do Lovecraftu roku 1775. Zámkovi to v té době neměli vůbec lehké. Vlastně je to šíleně smutné. Oko asi nezůstane suché. Malá ochutnávka: Benjamine, u Ježíška na nočníčku, nemůžeš alespoň na chvíli odložit ten zámek a bavit se se mnou? Už dál nedokážu snášet ten můj nářek. Dohání mě to k šílenství.............. CITÁT – Proti stvořením, které přicházejí těmito dveřmi, jsou všechny lidské války jen dětskými šarvátkami. Druhá kapitola má několik odnoží a asi nejkrásnější a nejtemnější je ta nazvaná PŘEDEVČÍREM. Její druhá stránka obsahuje jednu z nejkrásnějších kreseb v této knize. Ne, není jediná, ale jedna z těch nejhezčích. Kinsley to tam opravdu sluší. A jako supr bonus je tu opět ten suchý, tvrdý a černý humor. Malá ochutnávka: Přemejšlím, jaký to asi je bejt v rakvi dole ve tmě, pod vší tou hlínou, úplně sám...strčenej v díře a nikde nikdo, s kým bych si mohl popovídat. Já bych se asi zbláznil. Příběh třetí začíná citací mistra Shakespeareho. A hlavně v této části začínají ty správné Časohrátky, původně avizované s Českým názvem „Hodinové strojky“. Ale ruku na srdce, kdo četl, pochopí, že Časohrátky jsou velmi výstižným názvem. CITÁT – Do prdele, do prdele, kurva, co to......proč!!! Čtvrtá odnož Časohrátek nás vrací do školních let některých důležitých aktérů. Víc nebudu psát, mohl by to být spoiler. To jsem nebyl já, to ta věc, co mi vnikla do těla. Pátá část odkrývá nádhernou dvojstránkovou kresbu, která zachytává pohled do Lukovo hlavy. Nejbrutálnější a nejfantastičtější kresba celé série. Join or Die. Takto bych mohl pokračovat do nekonečna. Dá se klidně napsat, že na každé straně této knihy je nějaká hláška, která stojí za zapamatování. A vlastně celá ta série stojí za přečtení. Příběh je opět velmi nádherně nakreslený, skoro až brutálními barvami, krev je tu opravdu krví, smrt je opravdu smrtí. Vše je prošpikováno ironickým až černým humorem, spoustou klení, temnoty, smutku, sexu, málo používaných slov (sprostých), zajímavých citací i situací, ale i lásky, nadějí a překvapením. Mám strach, že se mi teď bude celý měsíce zdávat o dveřích a démonech a o zámcích a klíčích. Konec je otevřený, ale šestá část už je poslední a tak se těším, jak to všechno dopadne. Tato kniha neobsahuje ObraZárnu, které byla skoro tradicí v předcházejících čtyřech knihách. Na konci tohoto příběhu je jen seznam již známých klíčů. Tuto sérii vřele doporučuji.

Pátej díl v sobě nese napětí, vzrušení, zatajení dechu, ale i smutek. Celou tu sérii chcete vědět, co se stalo a proč. A tady se to konečně dozvíme... Není to sice úplný konec, ale z části už ano. Padl z toho na mě smutek, protože to, co se stalo, vzniklo úplně nevinně. Přiznám se, že tak blbej nápad jsem nečekal a už vůbec by mě nenapadlo, že přijde z rovna z téhle hlavy. Kromě toho hlavního je ale kniha plná i jiných zjištění a všechno konečně do sebe krásně zapadlo. Hill to vymyslel dobře. Ne dobře ne, přímo geniálně. Kresba je stále úchvatná a všude vás doprovází prokleté pohledy... Dalo by se říct, že jeden pohled nestačí, je zapotřebí víc a víc... Chce nechtě tomu nakonec propadnete tak jako já a troufám si říct, že jako každej, kdo to četl. Ještě bych dodal, že v sérii nebyl ani jeden díl pro mě ničím výrazně slabší. Něco třeba mělo pomalejší děj, ale nemůžu říct, že bych se nudil. To tady nepřipadá v úvahu. Spíš mě mrzí, že ty poslední tři díly jdou tak hopem a je tam toho až moc. Jsem rád, že mám knihy doma a mohu se k nim vracet, protože to nejsou komiksy na jedno přečtení a jsem si jistej, že v tom hltaní stránky za stránkou, jsem určitě něco přeskočil. Nicméně - vzhůru za šestým dílem. Moje hodnocení 9/10