Stíny

Žádný člověk není černý nebo bílý. Každej v sobě máme zlého vlka, co sežral babičku i s Karkulkou a milýho psíka, který si nechá s klidem poškrábat záda. A jak pravili indiáni, záleží na tom, kterýho z těch dvou budete krmit, ke kterému se přikloníte a kterýho budete mít radši. Stejně tak to funguje i s mysterióznem a temnotou, který nás můžou více či méně obklopovat. I jim se dá naslouchat, i jim lze snadno podlehnout. Lenka Oborná se temnotu lidské duše i tu okolní, ve které se snadno můžem utopit, rozhodla zpracovat ve své nejnovější povídkové sbírce. Jde o velmi pestrou a kompletní škálu mysteriózních, hororových i thrillerově laděných příběhů, z nichž by si některé rozhodně zasloužily širší rozvětvení. Čímž nechci říct, že by se mi nelíbily, abychom si rozuměli. Naopak. Stíny byly moc příjemným prvním setkáním s autorčinou tvorbou, kterou určitě plánuju prozkoumat víc. Jasně, vzhledem k tomu, že jde o povídky tu najdete ty, které vás chytnou víc, některé se vám třeba nezalíbí vůbec a z jiných budete vyloženě na větvi. Což je ale svým způsobem dobře a já osobně to považuju za jistý druh benefitu. Snadno tak knížkou můžete listovat, vybrat si příběh, který je vám zrovna po chuti a naopak se časem vrátit k tomu, který jste z nějakého důvodu přeskočili. Jo, Stíny byly moc prima a rozhodně nelituju, že sem si je přečetla.

Moc fajn sbírka strašidelných povídek .